Anglický hrot (také kapkový – bodkin) je základním a v různých obměnách snad nejpoužívanějším tvarem hrotu. Proto bude vhodné ukázat si na něm různé způsoby upevnění kovového hrotu k ratišti.
Replika kapkového hrotu na tuleji
Ten první je nasazen na jakési objímce – tuleji, jako třeba lopata. Je to nasazení, které nejvíce vydrží při nárazu a nejvíce chrání dřík (tělo šípu) před vylomením hrotu.
Nevýhodou je samozřejmě kovářská pracnost, což použití tulejových hrotů v historii a u některých národů stále, dost omezuje. Druhou nevýhodou je, že takový hrot se při vytahování šípů může stáhnout a zůstane v terči – samozřejmě to ne vždy vadí. A konečně třetí nevýhodou může být vyšší hmotnost.
Používal (a používá) se jak k lovu, tak k boji – tedy ke střelbě „do masa“. Právě proto se hodí vysvětlit si teď takzvanou orientaci hrotu. Jedná se spíš o pověru, než o skutečný problém. Pro následující úvahy předpokládáme, že střelec drží luk ve svislé poloze (tětiva kolmo k zemi). Je-li po zasazení šípu plocha hrotu vodorovně, říká se, že je to hrot určený „na lidi“. To proto, že tak snáze pronikne mezi žebra. Obdobně na zvířata by bylo lépe mít plochu hrotu svisle. Toto nelze však brát příliš vážně, protože šíp se ve vzduchu pochopitelně otáčí (o tom podrobněji příště). Možná, že původcem této myšlenky jsou severoameričtí indiáni, kteří stříleli často zřejmě velmi zblízka a jejich šípy se skoro netočí.
Replika kapkového hrotu na trnu
Kapka na trn je vsazena do otvoru vyvrtaného (či vypáleného) v dříku. Smysl to má zejména při výrobě šípu z prutu – duše ve středu prutu usnadní vrtání. Je nutno okolí omotat a tím dřík zpevnit.
Pozn.: Vyrobil jsem kdysi, ještě jako chlapec, šíp „La Hire“ a ten má takto upevněn nožový hrot. Zažil desítky výstřelů, účastnil se s námi pokusu o rozštípání dřevěného štítu šípy a stále výborně drží. Přiznávám zde malé tajemství, že jsem na trn hrotu nejprve nasadil 8 mm podložku a hrot tedy nemůže rozštípnout dřík.
Replika kapkového hrotu na plátku
Kapka na plát (indiánský hrot). Do dříku se udělá zářez a do něj se z boku hrot vsune. Proč z boku? Protože je dobré udělat (do stále ještě válcového) dříku nejprve konický zářez, který se směrem ke špičce šípu zužuje. Lépe udrží hrot, pokud i ten je takto konický. Po vyříznutí zářezu teprve ořežte dřík na komolý jehlan. To jde docela dobře ořezávátkem na tužky (což mi připomíná, že to je docela fajn i na některé tulejové hroty).
Teď můžete vsadit stejně konický hrot a jistě už víte, proč nejde zasunout zpředu. Dbejte, aby zadní plocha hrotu byla hezky rovná. Pokud bude kulatá, nebo dokonce ostrá, šíp se brzy rozštípne. Teď už jen pěkně zapatlat klihem (Jak říká můj kamarád Dany: gotický chemopren) a omotat nití, šlachou nebo kůží. Přesto, že není tento způsob upevnění příliš rozšířen, hroty velmi dobře drží a snadno si je vyrobíte „vyříznutím z plechu“.
Příště jen pro úplnost probereme způsoby upevnění moderních hrotů.
