Další verze ranivých hrotů jsou použitím a často i vzhledem podobné nám známe šlachovce. Hroty mají kromě srpků často tvar různých ostrých hřebenů s třemi až pěti zuby.
Repliky ranivých hrotů
Někdy je místo hrotu šikmá ostrá plocha, přesně jako u gilotiny a s takovými hroty se lze setkat například v japonské lukostřelbě (mimochodem tento hrot mívá uprostřed plochy mezi tulejí a šikmým ostřím otvor cca 4 mm – proč, to nevíme). Zvláštní šlachovka tvaru S také patří do této skupiny.
Replika šlachovky ve tvaru S
Pokud nestřílíte na konkrétní cíl, ale jen obloukem někam přes hradby, do davu nepřátel, máte s rostoucí plochou vpředu podstatně větší šanci na zásah. Sice ne smrtelný, ale zásah.
V kontextu nevalné kvality středověké medicíny, může ale samo poranění splnit účel. Zranění zdržují a zaměstnávají nepřítele ještě víc než mrtví, navíc mrtví obvykle nechtějí žold. Přihlédneme-li k tomu, že i hloupého husitu napadne pošťourat se před výstřelem šípem v hlíně, jedná se určitě o ještě starší použití biologických zbraní než mnohokrát opakované sudy fekálií střílené trebuchetem.
Replika hřebenu s 5 zuby
Na rozdíl od hrotů, které si můžete prohlédnout na našich střelnicích, nebyly ty opravdové pravidelně čištěny olejem a rez na povrchu účinek ještě zvyšuje (samozřejmě ještě lepší než hlína a rez je kombinace zdechlé krávy (sněť) a koňského lejna (tetanus – není to divné, že jsme na spojitost koní a tetanu v současnosti asi díky očkování trochu zapomněli?). Účinek takových ranivých, biologických hrotů mohl být i psychologický, podobně jako u známých hvězdic ninjů. Sama hvězdice také jistě není schopna ihned zabít, ale pouhá obava oběti i z malého škrábnutí a nepříjemné infekce může být pro útočníka velkou výhodou.
Smíšený typ hrotu kombinuje výhody (a nevýhody) hrotů průbojných a ranivých. Často má podobu kapky s přidanými čepelemi po stranách, nebo dlouhé ploché kapky se zubatým ostřím a jedním či více otvory v ploše kapky.
Repliky hrotů smíšeného typu (televizní)
Většinou jsou to poněkud těžkopádné bazmeky, vhodné pro strašení filmových diváků. Každý kdo někdy zkusil takovým šípem střílet třeba do hadrového panáka, potvrdí, že jakékoliv přidané složitosti, zubaté ostří a čepele, které hrot udělají širším, jsou spíš ke škodě věci. (Pozn.: Pokud si mám hned teď vybrat, čím to do mě někdo našije, tak hlavně ať to není úzké a průbojné. S krvácením se nějak poperu, protože nejsem hloupá srnka, abych postřelen neošetřen běhal po lese. Pokud mi to ale rázem provrtá pumpu, tak obvazy už nepomůžou.)
