Nabíjení předovek a mazání střel

Ve čtvrtém článku z naší série článků o předovkách pan Javůrek řeší, jak správně a hlavně bezpečně nabíjet předovky. 

Základní surovinou pro nabíjení předovek je černý střelný prach. V žádném případě nepoužívejte bezdýmý prach! Občas se uvádí, že má větší výkon, ale ve skutečnosti má jen rychlejší okamžitý nárůst výkonu – rychleji hoří.  V praxi to může znamenat, že než se střela uvede do pohybu, vzroste v hlavni tlak natolik, že hlaveň nevydrží a roztrhne se.

Správné množství prachu je základ

Každá hlaveň na jakékoliv zbrani je „tormentována“ – musí být, jinak z ní nelze střílet. Tormentaci provádí státní zkušebna a to na základě tormentační zkoušky (tu zajišťuje  výrobce), pro konkrétní zbraň stanovuje maximální navážku prachu (která je však nižší, než tormentační dávka). Ta se nesmí v žádném případě překročit.

Nicméně pro přesnou střelbu stačí daleko nižší dávka. Při jejím zvyšování už pak dochází k zvětšování rozptylu zásahů v terči. Jako optimální dávkou prachu se dříve doporučovalo 1/10 váhy střely, dnes se spíše doporučuje 1/8-1/5 váhy střely.

V reálu by navážka prachu u pušky neměla jít pod uvedenou 1/10, aby nedošlo k selhání výstřelu. Skutečnou navážku je pak třeba prakticky vyzkoušet pro konkrétní hlaveň, střelu, mazání, flastr atd.

Pokud bychom chtěli zkusit z hlavně s rychlým vývrtem střílet sférickou střelu, je třeba dávky snižovat, aby nedošlo ke „stržení střely“ v drážkách hlavně. Naopak pokud bychom zkusili ogivály z pomalých vývrtů, bude třeba navážku prachu přidat. Je lepší se však držet doporučení výběru střely podle vývrtu, jak je psáno už v článku o střelách do předovek.

Bezpečnost při nabíjení předovek

V případě, že dojde k selhání výstřelu takovým způsobem, že prach sice „bouchne“, ale střela neopustí hlaveň, v žádném případě se nesnažte do drumu podsypat prach a znovu vystřelit. Došlo by k vydutí hlavně!

Toto lze praktikovat v případě, že zápalka třeskne, ale prach nezapálí –kule tedy zůstane na místě – dosedá na prach. Pak je možné pod piston podsypat trochu prachu a výstřel opakovat (je možné, že k výstřelu nedošlo při první ráně díky špatnému vytření konzervačního oleje z hlavně a navlhnutí prachu od něj).

Pokud střela zůstane v hlavni kdekoliv jinde, je nutné použít vytahovák střel. Stejně tak nikdy nestřílejte s velkou navážkou prachu bez střely. Nestlačený, volně sypaný, provzdušněný prach v hlavni bude hořet daleko rychleji než se střelou, čímž opět může dojít k poškození hlavně. Zní to sice nelogicky, ale je třeba znát mechaniku uvolňování rychle narůstajícího tlaku z hoření střelného prachu.

U rychlosti hoření černého prachu platí, že pokud je nasypán v podlouhlém dutém tělese, jehož poměr délky k průměru je menší než 9:1, má vzrůstající tlak tendenci unikat otevřeným koncem ven. Pokud je ovšem poměr délky k průměru větší než 9:1, tedy je delší, rychle vzrůstající tlak má tendenci působit na boky tělesa, v němž je nasypán (nestíhá tak unikat v ose otevřeným koncem ven).

Tím poměrem je myšlen poměr délky k průměru nikoliv hlavně, ale sloupce prachu v hlavni. V případě, že není střela v hlavni, tlak působí více na stěny hlavně, protože při překročené délce už nestíhá unikat. Proto se hlaveň roztrhne. Tohoto efektu se používá u výroby různých petard – jsou zazátkované jen papírovou zátkou, která je podstatně tenčí, než stěny petardy. Přesto nedojde k vystřelení zátek, ale roztržení tělesa petardy.

To samozřejmě platí i pro volně nasypaný prach. Při naládování střely se prach stlačí a je méně provzdušněný. V začátcích hoření tak nemá přístup vzduchu, a tím hoří pomaleji, než volně nasypaný bez střely.

Pokud zápalka třeskne, ale nedojde k zážehu prachu, je nutné zůstat s hlavní namířenou do cílového prostoru alespoň dalších 30 s. Může dojít ke „zpožděnému výstřelu“ a bylo by nemilé, kdyby šel někam jinam. I potom je nutno jednat obezřetně.

Často k tomuto defektu dojde při prvním výstřelu, kdy nebyla dostatečně vysušena hlaveň od konzervačního oleje a prach od něj zvlhne. V takovém případě většinou ani podsypání do drumu nepomůže a kuli je nutné vytáhnout vytahovákem.

Přestože se prach při podsypání nezažehne, před použitím vytahováku je dobré přes drum do komory stříknout injekční stříkačkou vodu. Mějte na paměti, že i přehnaná bezpečnost je lepší, než díra v hlavě.

Černý prach

O co se vlastně jedná? Černý střelný prach byl vynalezen přibližně v 7.-9. století v Číně (možná i dříve, sloužil ale jako pyrotechnická surovina). K nám do Evropy se dostal někdy ve 13. století, a už od 14. století se zde vyráběly střelné zbraně na černý prach.

Existuje velké množství černých prachů podle použití (střelné, trhací, raketové, …), ale nejběžnější střelný prach je složen ze 75 % ledku, 12 % síry a 13 % dřevěného uhlí.

Rozdíly mezi jednotlivými typy černého prachu jsou převážně v zrnitosti a tím pádem i rychlosti hoření. Podle toho se určuje jejich použití:

• Granulace Fg – použití pro děla, brokovnice nebo pro pušky velmi velké ráže (.75 a větší)
• Granulace FFg (2Fg) – použití pro pistole a pušky .50 a větší (někdy udáváno .45 a větší)
• Granulace FFFg (3Fg) – použití pro pušky a pistole ráže menší než .50 (někdy udáváno .45)
• Granulace FFFFg (4Fg) pouze na pánvičky křesadlových zámků

Český černý prach nebývá označován granulací. Níže je uvedena jejich granulace:

• Vesuvit LC – FFFg
• Vesuvit LC Express – FFFg, vyšší kvalita než LC, obdoba švýcarského BP
• Vesuvit A1- FFg
• Vesuvit A1 Express – FFg, vyšší kvalita než A1, obdoba švýcarského BP
• Vesuvit LCP – FFFFg – na pánvičky

Flastry, ucpávky a mazání

Jak už bylo uvedeno, sférické střely (kule) se nabíjí do flastru. Flastr je kulatý flek, vyseknutý z vhodné tkaniny, o průměru cca 2,5x ráže. Tkanina musí být měkká a také z přírodního materiálu – například bavlny. V žádném případě se nesmí použít tkaniny s obsahem umělých vláken, protože ty by se napekly do vývrtu hlavně.

Jako vhodný materiál lze použít sepranou riflovinu, staré prostěradlo a podobně. Podle tloušťky použitého flastru se pak ale musí vybrat správný průměr kule, aby šlo střelu do hlavně zasouvat s odporem, ale ne s příliš velkým.

Vodítkem může být průměr kule 11,2-11,3 mm pro flastry 0,2 mm. Nicméně je to třeba zkusit, záleží to také na výšce drážek vývrtu. Flastr musí být rovněž správně namazán mazadlem.

Ogivální střely se nabíjí přímo na prach a bez flastru. Ovšem střely musí být také správně namazané. U ogiválů mažeme do drážek střely, a to tak, aby byly drážky zaplněny mazadlem. Mazáním lze snížit třecí odpor v hlavni, ale i následné zanášení hlavně olovem, které po několika výstřelech dovede zanést hlaveň tak, že citelně zvyšující se odpor při nabíjení jasně poukazuje na nevhodné mazání. Při správném mazání se odpor nemění ani po vystřelení desítek, či dokonce stovek střel.

Něco jiného jsou ovšem revolvery, u kterých se používají ucpávky. Do komory se nasype prach, na prach se dá plstěná ucpávka a na ní teprve střela. Strana ucpávky směrem ke střele se ještě maže nebo se ucpávka napouští mazadlem.

Někteří střelci ještě na už naládovanou střelu máznou mazadlo po okraj válce. Všechna tato opatření mají za cíl nejen nejlepší mazání, ale zejména zabránění prošlehnutí do sousední komory při výstřelu. Pokud k tomu dojde, má to fatální následky pro zbraň samotnou, ale může to poškodit i střelcovu ruku.

Nutno podotknout, že někteří střelci používají ucpávky pod ogivální střely i u pušky. Zde to ale není nutné, navíc u střely expanzní (Minie) je to nežádoucí.

Pro ucpávky platí to samé jako pro flastry – pouze tedy přírodní materiál, žádné umělotiny. Je třeba si dávat pozor u filců/plstí – některé jsou přírodní, ale ty levnější jsou z polyesteru, tedy umělotiny. Ucpávky se také mažou, ale jen na jedné straně a to na straně, která bude směrem ke střele.

Ládování předovky

Střely se ládují tak, že střelu do ústí hlavně zatlačíme prstem, případně jemně naklepneme paličkou na starteru. Pak starter zasuneme podle jeho délky za ústí hlavně. Následně nabijákem zasuneme střelu až na prach. S citem v ruce (!) lze střelu nabijákem zlehka naklepnout, aby byla až na prachu.

Zbraň při ládování držíme zásadně ústím hlavně od sebe!

Nabijáky je doporučeno mít se souosou rukojetí, nikoliv s rukojetí tvaru „T“. Je nanejvýš vhodné, kdyby už náhodou došlo při jakékoliv chybě v manipulaci se zbraní během ládování k nechtěnému výstřelu, aby nabiják i střela neprošly dlaní ruky.

Při správné manipulaci a správných postupech k tomu dojít opravdu nemůže (neboť černý prach není tolik „háklivý“ na takovéto údery), ale člověk je tvor chybující, a tak je třeba veškerá rizika minimalizovat (omylem nasazená zápalka před nabíjením + nechtěně spuštěný kohout při klepání, atp.).

Černoprachová mazadla na předovky

Rozhodně není vhodné na mazání flastrů a střel používat minerální vazelíny, či minerální oleje. Prodejci předovek nabízí množství různých mazadel pro černoprachové zbraně, jsou ovšem dost drahá.

Nejlepším mazadlem je přitom doma namíchaná směs vyškvařeného hovězího loje a včelího vosku, přibližně v poměru 1:1 (s poměrem lze experimentovat – pro horké počasí více vosku, pro zimní více loje).

Flastry pak namočíme do rozpuštěného mazadla, vytáhneme, necháme okapat, následně zabalíme do savého papíru a přebytečné mazadlo vymačkáme. Flastry nesmí být přemazané, aby od nich nezvlhnul prach, ale ani málo namazané, aby se zbytečně nezvyšoval třecí odpor v hlavni.

Správný stupeň mazání je třeba vyzkoušet. Různí střelci používají různá vlastní maziva a přesný recept málokdo zveřejní. Pravdou je, že uvedené mazivo z hovězího loje a včelího vosku patří k nejlepším, což potvrdila už spousta výborných střelců.

Používají se však i jiná složení. Někdo používá místo hovězího loje jelení lůj, někdo vepřové sádlo, někdo ztužený tuk na pečení. Někdo do směsi přidává ricinový olej, někdo používá jiné vosky apod.

V podstatě jde o to, použít vysoce mastnou látku pro mazání a do ní nějakou látku na ztužení (takovou, která nebude zhoršovat vlastnosti maziva a spaliny z ní nebudou zanášet hlaveň). Jako nejvhodnější se skutečně jeví včelí vosk. Ricinový olej je také možnou volbou, protože snáší vysoké teploty a značné tření i při vysokých rychlostech. Včelí vosk není nutné kupovat už čištěný, stačí koupit ve včelařských potřebách takzvané „mezistěny“, které jsou ze včelího vosku. Vyjde to levněji.

Vlastní mazání lze z praktických důvodů barvit, tak aby bylo na první pohled zřejmé, na co je mazivo určené. Žluté je dělané na flastry, červené na střely do horkého počasí, modré na střely do chladného počasí. Mazivo se barví přidáním čtyř kusů voskových pastelek do jedné zavařovací sklenice, což je dostatečné množství pro optimální obarvení směsi.

Perkusní zápalky

Krom prachu, střel a mazání potřebujeme také perkusní zápalky. V návodu u zbraně lze zjistit, jaký rozměr zápalek je potřeba, zda 4 nebo 6 mm a podle toho se koupí odpovídající zápalky. Na některých stránkách je možné ještě najít rozměr 4,7 mm, ale to pouze u značky S&B (ačkoli od této velikosti se upouští).

Osobně doporučuji daleko lepší, jen o něco málo dražší značku RWS nebo ještě lépe CCI – oboje zápalky jsou po obvodu vroubkované. Zápalky označené „plus“ nebo „magnum“ není vhodné kupovat, pokud nejsou časté potíže se vznícením prachu. Mají totiž silnější složku z důvodu lepšího zapálení prachu, ale na druhou stranu zbytečně rychle propalují pistony. Pokud by byla zápalka na pistonu příliš volná, před nasazením ji stačí mezi prsty zmáčknout.

Zápalky RWS a CCI jsou značené podle odlišných norem a velikost v mm na nich není psaná. Pokud jsou potřeba klasické „čtyřky“, u RWS jsou označené No.1075. U velikosti 6 mm je na výběr označení No.1081 (což jsou se čtyřmi křidélky) nebo No.1218 (což jsou se šesti křidélky).

U CCI jsou dva druhy velikosti: 4 mm a to No.10 a No.11. Oboje jsou čtyřky, ale mají trošku odlišný tvar a délku. Rozměry 4 mm zápalek jsou zobrazeny na následujícím obrázku. Uváděná výška je celková výška, uváděný průměr je vnitřní průměr zápalky.