Odlévání střel do předovky

Pan Javůrek v posledním článku ze série o předovkách popisuje odlévání střel s pomocí vlastnoručně vyrobené malé pece na tavení olova. Pícka byla velikostí podobná, jako pícky LEE, ovšem daleko propracovanější, s digitálním zobrazením nastavené teploty, skutečné teploty taveniny a s elektronickým řízením teploty založeném na přímém měření teploty taveného olova, což pícky LEE nemají. Díky tomu je teplota taveniny udržována na nastavené stálé hodnotě, ne jako u nezávislého řízení. Celkové náklady na toto zařízení jsou cca do 1.500 Kč.

Nejvýhodnějším způsobem, jak se dopracovat ke kvalitním střelám, je odlévat si střely doma. Není to nic složitého. Především budete potřebovat zdroj měkkého (čistého) olova bez příměsí.

Jsou různé možnosti, například výkupny barevných kovů, kde lze sehnat staré olověné trubky, které jsou z čistého olova, nebo olověné „mašle“, což je opláštění některých kabelů. Pokud nemáme úspěch, lze zakoupit v kovohutích Příbram olověný ingot o váze cca 40 kg, za cenu 42 Kč/kg bez DPH.

Když si spočítáme cenu na jednu sférickou kuli r. 45, která váží cca 9 g, tedy z kila jich lze odlít něco málo přes 100, dostáváme se na cenu 0,40 Kč na kuli (tovární se točí kolem 2 Kč). Tedy už na 560 kulích ušetříme na odlévací kleště (kokilu), které také budeme potřebovat.

Tavení olova

Pokud se nám tedy podaří sehnat staré olovo, třeba z trubek, bude třeba jej nejprve roztavit, například v silnějším hrnci na plynu, z povrchu taveniny lžící posbírat škraloup strusky ze spálených nečistot, a odlít si čisté malé ingoty, které pak budeme používat pro odlévání střel.

Při prvotním odlévání starého olova je vhodné při tavení pomoci spálení nečistot, které olovo obsahuje. Na to stačí do taveniny vhodit malý kousek vosku a jakmile se rozpustí (je to ihned) jeho páry nad hladinou taveniny zapálit sirkou. Pokud to neuděláte, páry chytnou samy, ale většinou když to nečekáte, a než dojde k jejich samovznícení, silně kouří.

Taky musím upozornit na jedno nebezpečí – do taveniny se nesmí dostat ani minimum vody. Třeba ve starých trubkách ze sběrny můžou být zbytky vlhkosti. Pokud takovou trubku vhodíte do taveniny, roztavené olovo z hrnce vyletí opravdu rychle a vysoko!

Už proto vždy při tavení olova používejte ochranný štít, dlouhé rukávy a kalhoty – ne z uměliny, a uzavřenou koženou obuv. I převrhnutý hrnec dokáže udělat svoje.

Musím důrazně upozornit – olovo tavte venku, třeba na přenosném PB vařiči, nikdy v uzavřených prostorách! Hrozí otrava výpary olova, která se začne brzy projevovat bolestmi hlavy, nevolností, malátností apod.

Odlévání olověných ignotů

Na odlití ingotů můžeme použít buď tovární kokilu, nebo například si kokilu na ingoty udělat z železného úhelníku s přivařenými čely na koncích. Ingoty odléváme jen tak velké, aby se nám vešly do pícky na tavení olova. Miniaturní domácí pícku lze zakoupit ani ne moc draze. Nekupujte tu nejlevnější verzi, často nemá spodní výpusť.

Tato pícka má velkou výhodu v tom, že má termostat a spodní výpusť, na kterou lze přímo přiložit kleště (kokilu) a přímo bez chladnutí taveniny kokilu nalít.

Tavit olovo už pro lití střel na plynovém vařiči moc nedoporučuju, protože se velmi těžko udržuje stálá teplota taveniny a tím i kvalita odlitých střel. Na elektrickém vařiči to bez úprav není možné vůbec, protože díky termostatu nelze dosáhnout teploty tavení olova.

Pokud chcete používat elektrický vařič, doporučuji staré české vařiče se spirálovou plotýnkou (nemá tak velkou tepelnou setrvačnost, jako ty nové litinové), ale nelze je použít bez úprav. Především je nutné vyřadit termostat, a místo něj vyrobit např. triakovou regulaci řízenou podle teploty taveniny komparátorem s operačním zesilovačem, který odebírá signál z termistoru ponořeného v tavenině.

Před litím olova do kokily je nutné kokilu ohřát na „provozní“ teplotu. Dělá se to tak, že se kokila na chvíli ponoří do roztaveného olova. Že má správnou teplotu poznáte tak, že po jejím vytažení z ní tavené olovo steče a nelepí se na ní.

Finální odlévání střel

Pokud byla teplota kokily i taveniny správná, po ztuhnutí jsou střely krásně hladké a lesklé. Pokud jsou na povrchu zvrásněné, nebo nedolité, byla teplota buď kokily, nebo olova nízká.

Pokud odléváte ogivály, poznáte nízkou teplotu ještě na hranách střel – nejsou ostré, ale zakulacené – nedolité. To samé se může stát i při příliš pomalém nalévání kokily.

Vysokou teplotu olova poznáte tak, že v pícce na lesklém povrchu taveniny se po odstranění škraloupu objevují „barevné“ odlesky (modré, nafialovělé, apod.). Pak je třeba teplotu trochu snížit, jinak se olovo přepaluje a střely nejsou kvalitní, případně s pěnou či bublinami uvnitř. Z toho důvodu je vhodné střely vážit na přesné váze (digitální váhu ±0.1 g koupíte na Aukru za pár korun), kdy rozdíly v hmotnosti střel prozradí bubliny ve střelách.

Střely, jejichž hmotnost se od ostatních liší směrem dolů hodíme zpět do pece, protože bublina uvnitř (pokud není přesně v ose) střelu za letu vychyluje z dráhy.

To vše se vám však zpočátku stávat bude určitě. Nezoufejte, v začátcích, než získáte potřebnou rutinu, se klidně stane, že prvních i 50 střel hodíte zpět do pícky. Není to ale vůbec důvod k ukončení odlévání. Opravdu je třeba trpělivosti, bez ní to skutečně nejde. A mimo jiné – člověku, který neumí být klidný a trpělivý, zbraň nepatří do rukou.

Vhodným postupem plnění kokily (kleští) je přiložit kokilu na vyústění výpusti, a otevřít ji naplno. Pomalým naléváním kokily vznikají nedokonalosti na odlévané střele. Olovo chladne už během nalévání při styku s kokilou, protože kokila nikdy nebude mít teplotu přesně taveného olova, vždy bude chladnější.

Po nalití je dobré položit kokilu na vlhký hadr a cca minutu počkat. Pak pákou na kokile odstřihnout nálitek, kokilu otevřít a vysypat kuli na nějakou měkkou podložku.

Přesný postup do detailů napsat dost dobře nejde, protože je třeba získat zkušenosti a cit, bez nichž to jen podle návodu nejde. Přesto to není složité.

Fajnšmekři ještě kule válcují, aby byly dokonale kulaté a bez otřepů po nálitcích. Na válcování lze pořídit hotový ruční válcovací přípravek, nebo pomalejší a složitější cestou, mezi dvěma silnějšímu železnými deskami ručně. Ti nejdůslednější ještě kule grafitují. Grafitový prášek naprášený na kule během válcování. Grafitované kule povrchově neoxidují a grafit zároveň snižuje tření v hlavni při střílení bez flastru.