Výběr střely do předovky

Ve třetím článku série o předovkách se pan Javůrek zaměřil na to, jak vybrat střelu do předovky. Pokud jste první články nečetli, seznamte se s předovkami. 

Jak mnozí tuší, střely do předovek se vyrábí z olova. Ovšem ne ze stejného olova, jako jsou projektily do moderních zbraní, které jsou navíc legované dalšími kovy pro zvětšení tvrdosti.

Hlavně předovek jsou vyrobeny z jiného materiálu, ale co je ještě výraznější – u moderní zbraně se střela natlačí do drážek obrovským tlakem, který se vyvine díky zažehnutému prachu v náboji, kdežto u předovky se střela musí do drážek natlačit ručně. To vyžaduje střely měkké, tedy z čistého olova. Na trhu je spoustu typů střel pro předovky, ovšem ne všechny jsou do předovek skutečně vhodné.

Typy střel do předovek

Na mnohých stránkách najdeme jak sférické střely (kule), tak ogivální střely pod názvy „závaží“, „střely do praku“ a podobně, i když dle uvedení přesných ráží jde o střely do předovek.

Tyto názvy jsou používány, protože mnozí výrobci nemají licenci na výrobu střeliva. Ovšem i u těchto střel nejsou všechny typy vhodné, protože ty které jsou odlité z olova s příměsemi, jsou pak tvrdší. Do střely odlité z měkkého olova lze udělat vryp nehtem. Tvrdší střely nejsou pro použití do předovek vhodné.

Nejlepší je koupit střely přímo od výrobců předovek, případně si střely odlévat doma. Vše od malé tavící pícky až po licí kleště lze za rozumný peníz koupit.

Rozdíl mezi kompresní a expanzní střelou

Jak už bylo uvedeno, střely jsou buď sférické, což jsou obyčejné kule, nebo ogivální – což je válec se špičkou a drážkami, do kterých se nanáší mazivo na střely. U tohoto tvaru však krom obyčejných ogiválů dělí střely ještě na střely kompresní a expanzní.

Příkladem jsou kompresní střely střely „real“, které jsou v zadní části užší a lépe tak navedou při nabíjení střelu do hlavně. Až teprve drážky, které jsou blíže ke špičce střely, se pořádně zaříznou do drážek vývrtu.

Dále střely „maxiball“, které mají širší a hlubší mazací drážky. Kompresní se jim říká proto, že při zážehu prachu, v okamžiku kdy tlak uvádí střelu do pohybu, tento tlak způsobí stlačení zadní části střely (kompresi), díky čemuž se stlačí, rozšíří a důkladně se zařízne do drážek hlavně, přičemž stlačení střely ještě způsobí vytlačování maziva z mazacích drážek a o to výrazně lepší efekt mazání.

Expanzními střelami jsou střely nazývané „Minie“. Mají v zadní části dutinu, jako je tomu například u známé diabolky. Tyto střely se vybírají tak, aby byly v hlavni volnější. Expanzní se jim říká proto, že se při výstřelu díky tlaku v hlavni a dutině v zadní části střely roztáhne (expanduje) a zařízne se do drážek v hlavni (utěsní ji). Aby takto fungovaly, je potřebná větší navážka prachu, než u ostatních typů střel.

Výběr střely podle hlavně

Jak vidno, druhů střel je mnoho, ale volnost ve výběru střely zase až takový není. Při výběru je nutno brát v úvahu mechanické, kinetické a balistické vlastnosti střely.

Koule poletí díky svému tvaru vždy tam, kam ji zbraň vystřelí. U ogiváních střel je takový problém, že střela je v první polovině díky zúžení do špičky lehčí (těžiště má tedy za polovinou), tudíž se má snahu za letu převracet a tím se vychylovat z letové dráhy. Tomu se musí zabránit dostatečně rychlou rotací střely, kterou vyvolá gyroskopický efekt a střele tak nedovolí se za letu převracet.

Jenže předovky se dělají s různě rychlými vývrty. U pušek je to zpravidla od 1-20″ až po 1-66″. Toto vyjádření znamená, na jakou vzdálenost udělá střela jednu otočku kolem své osy. 1-20″ znamená, že střela se otočí jednou kolem dokola na délce pohybu 20″ – tady rotuje velmi rychle. Naopak u vývrtu 1-66″ udělá střela jednu otáčku na 66″, tedy má třetinovou rotaci.

Ogivální střely, jak obyčejné, maxiball i real, je potřeba střílet z hlavní s rychlým vývrtem – doporučená stoupání vývrtu jsou u pušek od 1-20″ do 1-48″. Pomalejší vývrty už nevytvoří dostatečnou rotaci pro udržení střely v přímém letu, střela se za letu převrací a tím se vychyluje z dráhy.

Naopak pro sférické střely jsou vhodné hlavně s pomalejšími vývrty, zpravidla od 1-48″ po 1-66″, případně hlavně hladké . Pokud bychom kuli nabili do rychlého vývrtu, kulová střela která je v hlavni zaříznutá do drážek jen na velmi malé ploše, došlo by díky rychlosti ke stržení tohoto zaříznutí do drážek (po obvodu by jí drážky otrhaly), kule by už neměla kulový tvar a letěla by také nepravidelně.

Pouze vývrt 1-48″ je obecně brán jako univerzální, do kterého je možné nabíjet jak sférické, tak ogivální střely. Střely s označením „minie“, přestože jde o střely ogivální, je možné je použít jak v rychlých vývrtech, tak i v pomalejších, protože díky dutině v zadní části mají těžiště posunuté oproti ostatním ogiválům více dopředu a nevyžadují tak rychlou rotaci, jako plné ogivály. To je ovšem za cenu větší dávky prachu.

Jaké stoupání vývrtu má vaše hlaveň najdete vyražené přímo na hlavni. Pokud ne, lze to zjistit zasunutím těsného vytěráku do hlavně, na tyči vytěráku si uděláte rysku a vytěrák pomalu vytahujete. Jakmile se tyč otočí jednou dokola, změříte délku vysunutí tyče v mm a přepočtete na palce (1″ = 25,4 mm)

Střely u perkusních pistolí

U pistolí je to samozřejmě stejné. Výrobci ve většině případů používají díky krátké hlavni rychlejší stoupání vývrtu, často 1-16″. U pistolí je nutné brát v úvahu fakt, že se používají nižší navážky prachu.

Kdyby se dala stejná navážka prachu jako u pušky, střela by  vyletěla z hlavně dřív, než by všechen prach stihl shořet a ten by hořel ještě po výmetu a tedy bez účinku. Z toho důvodu jsou u pistolí menší rychlosti střel, nehrozí tak akutně jako u pušek stržení kule v hlavni a je tedy možné u konkrétní pistole a rychlého vývrtu použít kuli. Samozřejmě je v takovém případě to vhodné nepřehánět prachovou navážkou, flast a kuli vybrat tak, aby byla v hlavni opravdu těsně.

Poznámka:
Častým dotazem od majitelů pistolí je, jakou maximální navážku prachu mohou použít, aby zvýšili nevelký výkon pistolí. Věřte, že je to zbytečné, a více než 2 g / 30 gr prachu nemá smysl ládovat. Výkon to nezvýší, protože hlavně pistolí jsou krátké a rychlost hoření černého prachu taková, že při navyšování navážky už prach nestihne shořet v hlavni, ale hoří ještě po výmetu střely už mimo hlaveň. Takže krom zvětšení ohnivých efektů při výstřelu se nic pozitivního zvyšováním navážky nestane.

Dále je potřeba vybírat střely podle ráže a způsobu jejich nabíjení. Sférické střely – kule se nabíjí do flastru (vysvětlení později). Proto je třeba vybírat střely o něco menší ráže, než je hlaveň. Například pro hlavně ráže .45 je třeba použít kuli menší, například .440, .445, aby zbylo v hlavni místo pro flastr, který střelu obaluje.

Ogivály se nabíjí do hlavně „natvrdo“, tedy bez flastru, a proto musí být v hlavni těsné. Kupované ogivální střely už mají zpravidla podle ráže zbraně správný rozměr, u koulí si musíme vybrat ráži podle tloušťky flastru.

Výpočet vhodnosti vývrtu hlavně pro ogivální střely

To co bylo doposud uvedeno o rychlosti vývrtu vůči ogiválním střelám, je pouze orientační, ale zpravidla postačí. Pokud si chcete vypočítat, jaká délka vývrtu (na jednu otočku střely), podle konkrétní ogivální střely, je to možné podle vzorce:

Délka vývrtu = (D² x K)/L

Délka vývrtu – délka vývrtu v mm na jednu otočku střely (pro délku v palcích je třeba výsledek vydělit 25.4)
D – průměr střely (mm)
K – opravná konstanta, pro střely do prům. 7 mm > K=200, pro střely nad 7 mm >  K=160
L – délka střely (mm)

Výsledkem je maximální délka vývrtu na jednu otočku pro danou střelu.

Např.: máme střelu o průměru 11.5 mm, délky 25 mm.

Vypočteme (11.52 x 160)/25 = 846.4 mm, což je 33.3″.

Správně by tedy měla být délka vývrtu 1:33″ a kratší (tím pádem i rychlejší).

Tento výpočet je uveden spíše jako zajímavost. U běžné střelby z předovek opravdu není nutné zacházet tak daleko. Postačí, když se střelec drží předchozích doporučení pro sférické, či ogivální střely.

Vše doposud psané platí jako obecné doporučení. V reálu je ale potřeba vše vyzkoušet na konkrétní zbrani, protože ve skutečnosti hraje roli podstatně více okolností, a střely které vyhovují jedné zbrani, nemusí vyhovovat jiné zbrani byť se stejným stoupáním.

Dalšími  okolnostmi jsou mimo jiné hloubka drážek v hlavni, délka hlavně, počet drážek vůči hloubce, atp. Dokonce se nemusí stejně chovat dvě stejné zbraně od jednoho výrobce.

Je třeba si uvědomit, že jsou to jen střelby schopné repliky (zlé jazyky říkají hračky) a normy zde nehrají tak velkou roli jako u drahých moderních zbraní na plášťové střely. U „šmoudíků“ bude nutné laborovat vždy po jakékoliv změně – po změně střely, flastru, maziva, atd. Stejně tak po každé změně je nutné znovu laborovat s optimální navážkou prachu.